Minimálně třetinu aktivního života strávíme v práci, to ale nemůže dlouhodobě fungovat, jestliže nedostáváme možnost seberealizace.
Firmu jsme s kamarádem založili už v prvním ročníku na vysoké škole, nicméně reálně začala fungovat až v roce 2000. Vyvíjelo se to postupně, přičemž nemohu zapomenout na chvíli, kdy jsem si uvědomil, že to už není jen společná zábava. Jeden ze zaměstnanců potřeboval potvrzení o práci kvůli hypotéce, a já jsem si díky tomu uvědomil, že se zodpovědnost rozšiřuje a kolegové se na nás opravdu spoléhají. Nyní už skutečně musíme fungovat,
jelikož jsme zodpovědní za budoucnost nejen naši, ale také našich kolegů. Vytváříme společné závazky a budujeme důvěru nejen ke klientům, ale i k zaměstnancům.
Kolem počítačů jsem se točil od 11 let. Když mi bylo kolem patnácti, vydělal jsem si díky programování první peníze. Tenkrát internet v zásadě pro širší použití ještě nefungoval a knihy o programování byly těžko sehnatelné. Snažili jsme se číst v angličtině i němčině.
Různě jsme si je půjčovali, cílem bylo dostat se ke Xeroxu a vytvořit vlastní kopii,
to ale nebylo vždy úplně snadné. Dnes už programátoři vůbec neví, o čem mluvím. Když má člověk problém, otevře prohlížeč a ve vteřině má hned několik návrhů řešení. My šli často cestou pokus-omyl. Trvalo to mnohem déle, ale zase se u toho člověk víc naučil.
Jeden kamarád pracoval v nejmenované bance a dal nám zprávu, že vypisují tender
na dodávku softwaru.
Přišel s nabídkou, zda to nechceme zkusit. My tehdy vůbec nevěděli, co to obnáší. Na trhu jsme byli naprostí nováčci, ale nějakým zázrakem si vybrali právě nás. Když nad tím dnes přemýšlím, řekl bych, že vyhrálo především naše nadšení pro věc a samozřejmě cena,
za kterou jsme to nabídli. S tímto klientem ovšem spolupracujeme dodnes.
To, jak se firma v průběhu 20 let svého fungování vyvíjela, byl zcela organický děj. Zpočátku jsme nevěděli nic jak o řízení financí, tak o prodeji. Neexistovalo zde personální oddělení ani marketing. Byli jsme prostě parta nadšených vývojářů.
Za dobu naší existence jsme zažili výzvy a úspěchy, ale pochopitelně i neúspěchy.
Každá zkušenost nám něco dala a dostali jsme se tak tam, kde jsme teď. A ačkoliv je to poslední dobou hodně hektické, jsem spokojený.
Tento rok očekáváme nárůst o cca 25 %.
"Za nejdůležitější považuji společné hodnoty,
firemní kulturu založenou na vzájemné úctě a kvalitě dodávky."
Pro mě je nejdůležitější, že máme všichni společné hodnoty. Jeden druhého si vážíme, každý hlas i nápad se u nás počítá. Spousta kolegů u nás pracuje již déle než 10 let a někteří dokonce od založení firmy. Myslím, že i to nás profiluje na trhu IT jako zajímavého zaměstnavatele. Za zmínku stojí také fakt, že za celou dobu existence společnosti od nás odešli pouze dva klienti.
Rozhodně by měl být týmový hráč. Měl by umět přebírat zodpovědnost za svůj tým a také dávat objektivní zpětnou vazbu. V neposlední řadě je důležité, aby motivoval své kolegy a šel jim příkladem. Nejen manažer, ale každý z nás by se měl neustále učit a těžit
ze zkušeností. A to jak v pracovním, tak i v osobním životě.
Nejdůležitější je zkušenost, tedy vlastní praxe. A čím dříve dotyčný začne, tím lépe. Kandidát musí prokázat především vnitřní motivaci a chuť se učit. Důležitý je přístup k práci a způsob hledání řešení v problémových situacích. Důvěru si u nás musí člověk získat, potom jsme připraveni předávat větší zodpovědnost a výzvy.
Někteří z kolegů u nás strávili bezmála čtvrtinu života a já jsem jim za to nesmírně vděčný. Věřím, že u nás stále nachází motivaci, inspiraci a hlavně, že se tu cítí dobře.
Na druhou stranu nelze vyhovět každému, a proto je naprosto v pořádku,
pokud se vzájemné cesty někdy rozejdou. Důležité je, aby se o tom zavčas společně mluvilo a dospělo k nejlepšímu řešení pro obě strany. Řada kolegů se k nám po čase vrací s tím,
že si zkusili práci v jiné firmě a pouze se obohatili o jinou zkušenost, přičemž je pak láká vrátit se zpět.
Kvalitní zaměstnanci by měli mít adekvátní finanční ohodnocení, ale to samo o sobě nestačí. Hlavní je, aby do práce chodili rádi. To, co dělají, jim musí dávat smysl a vnitřně je naplňovat. Mimo jiné proto se snažíme u nás dát příležitost každému dobrému nápadu. Máme zde speciální program, kde sbíráme nápady zaměstnanců, z nichž vybíráme ty nejlepší, které potom realizujeme. To si myslím, že je velká motivace.
Minimálně třetinu aktivního života strávíme v práci, a tak se jim ji snažíme co nejvíce zpříjemnit a zpestřit. Pořádáme pravidelně sportovní a společenské akce. Lidé z různých týmů tak mají možnost se mezi sebou seznámit.
Aktuálně plánujeme oddělit agendu spojenou s robotizací a procesní optimalizací. Vznikne tak nová společnost s novým týmem, a to již zkraje roku 2020. V rámci toho plánujeme také expanzi do zahraničí. Bude to pro nás velká výzva.
Chceme zjednodušit organizační strukturu společnosti. Ačkoliv jsme společností o bezmála 100 lidech, zachováváme si pružnost a flexibilitu. Proto budeme hledat synergie napříč současnými realizačními streamy a sdílet vzájemné znalosti.
Dále se zaměřujeme na oblasti, které vidíme prostor pro zlepšení. Jsou jimi zejména oblasti prodeje a marketingu. Právě marketing byl historicky dost podceňovaný. Začali jsme do něj více investovat až letos. Jsem přesvědčený, že nám to může pomoct otevřít dveře k novým výzvám a projektům.
Dle možností se snažím pravidelně věnovat sportu. Již roky dělám kondiční box, běhám,
a v posledních letech jsem si začal také s jógou. Je to dané zejména tím, že mi už není dvacet a vybalancovat box a běh jógou je ideální.
Už dlouho se také věnuji freedivingu, který v podstatě utváří i jistý způsob životního stylu. Díky tomu jsem se dostal až k pranajámě, což je úžasná relaxační záležitost. Občas dokonce vedu vlastní lekce pro ostatní. Není to pro každého, ale mě to opravdu chytlo. Po ranním cvičení se cítím jako po koupeli v živé vodě.
Co se týče dovolených, tak upřednostňuji ty aktivnější. Obvykle mě to táhne do hor
za trekingem nebo na moře za plavbou na jachtě. Ideální relaxace je pro mě spojená s kamarády nebo rodinou.
Jinak se dle možností snažím alespoň hodinu denně číst. Žánry mixuji, od beletrie
přes životopisy až po odborné knihy.
V neposlední řadě je mým koníčkem nepochybně také rodina, se kterou trávím spoustu času. Mám tři skvělé syny, všichni jsou dost aktivní a já je v tom se ženou podporuji.
No, tak to každopádně!
Zda bych to udělal stejným způsobem nebo volil jiné kroky, je dnes už naprosto irelevantní, a ani na to nedokážu odpovědět. Tenkrát jsme se chytli situace a jednali tak,
jak nejlépe jsme s danými znalostmi mohli.
A viděno zpětně si myslím, že jsme ve finále všichni odvedli spoustu skvělé práce.
Zaujal tě článek s Robertem? Přidej se k nám! Podívej se na otevřené pozice nebo nám rovnou pošli email.
